O deprivaci v ústavech

03.11.2010, 00:17, Pavel Biskup

Pobyt dítěte ve zvláštním dětském zařízení
před jeho propuštěním do individuelní rodinné péče.

Autoři

Pavel Biskup, Eva Pokorná, Renata Staňková
--------------------------------------------------------------------------

V České republice se, v mimořádných situacích, umisťují děti mimo pobyt v rodinách do „ústavů“, v možné působnosti tří resortů. O pobytu v tom kterém zařízení rozhoduje zpravidla věk a zdravotní stav. V kojeneckých ústavech a dětských domovech resortu zdravotnictví pobývají kojenci a děti zpravidla do 3 let věku. ...
 


Pokud se pro ně nepodaří nalézt vhodnou formu náhradní rodinné péče nebo se problém v rodině objeví v předškolním věku, jsou umisťovány do dětských domovů resortu školství. Děti a mladiství, jejichž zdravotní stav je závažný a vyžaduje intenzivní ošetřovatelskou péči, jsou umisťovány do ústavů sociální péče resortu práce a sociálních věcí.

Ve všech zařízeních, ve kterých vznikají kolektivy dětí, hrozí tzv.psychická deprivace. Psychická deprivace je chování, které následuje jako důsledek dlouhodobé absence psychických podnětů, nestimulujícího prostředí a nedostatečně podnětné péče. Může nastat v kolektivním dětském zařízení, ale není toto chování vyloučeno ani v rodinách, které nevěnují dítěti dostatečně podnětnou péči.


Kojence a batolata, kteří nemohou být, z důvodů zdravotních či sociálních, v péči biologických rodičů, jsou do zvláštních dětských zařízení typu kojenecký ústav, dětský domov, umisťovány z indikací zdravotních a nebo sociálních. Jejich vývoj v těchto specializovaných zdravotnických zařízeních je řádně a doložitelně odborně sledován. Děti, na základě sociálně právního řešení jejich sociálního statusu jsou, po vhodné době, umisťovány do některé z forem náhradní rodinné péče, pokud se nepodaří návrat k biologickým rodičům. Vhodná doba je obdobím dítěte v zařízení, ve které se shromažďují odborná vyšetření a mnohdy i sociálně právní dokumenty pro pravdivou argumentaci u soudu, jehož rozhodnutím se dítě stane v budoucnu novým členem rodiny. Jen na základě všech dostupných podkladů, které dají objektivní obraz vývoje dítěte, je možno, za pomoci státních a nestátních organizací, předat zodpovědnou péči o nevlastní dítě žadatelům o náhradní rodinnou péči. Žadatelé o náhradní rodinnou péči jsou, koneckonců, též určitou dobu sledováni. Je to logicky ze stejného důvodu, jako u dětí. Pozná se, mimo jiné, soudržnost manželského páru a opravdovost jejich celoživotního rozhodnutí. Zcela určitě se tím eliminuje na minimum určitá možnost aktivit nebezpečných dítěti ( pedofilie, komerční sexuální zneužívání dítěte či obchod s dítětem). Stát se tak jistí před emocionálně podbarvenými, ale unáhlenými kroky, které budou mít v budoucnu dítěte horší následky, než-li krátkodobý, diagnostický pobyt v kojeneckém ústavu či dětském domově.


Problematika dětí, pobývajících v kojeneckých ústavech a dětských domovech resortu zdravotnictví, je v odborných kruzích podrobně a opakovaně diskutovávána. Od roku 1990 se v těchto zařízeních mnohé změnilo, dá se s úspěchem tvrdit, že k lepšímu. V zařízeních pracují profesionálové, řádně vzdělaní v péči o ohrožené děti. Zařízení jsou vedena atestovanými dětskými lékaři, kteří se výrazně podílejí i na obhajobě práv dětí, umisťovaných mimo biologickou rodinu. Počty dětí umisťovaných do zvláštních dětských zařízení (nesprávně ústavů) klesly. Tím se zkvalitnila a individualizovala péče o ně. Úroveň poskytované péče a náklady na ní jsou opakovaně kontrolovány zřizovatelem.


Do výše jmenovaných specializovaných zdravotnických zařízení jsou, v současné době, umisťovány děti ze dvou důvodů. Prvním důvodem je dobrovolné rozhodnutí rodičů k umístění dítěte se závažným zdravotním hendikepem, který vyžaduje dlouhodobou profesionální ošetřovatelskou péči. Druhým důvodem, sociálně právně závažnějším, je umístění dětí ohrožených ve svém vývoji biologickou rodinou. Ve každém případě je indikována komplexní léčebně preventivní péče se složkou diagnostickou, léčebnou, rehabilitační a resocializační.
Škodlivý vliv ústavní deprivace a předcházení jejího vzniku je pro pracovníky v kojeneckých ústavech a dětských domovech, a jsou tím míněni dětští lékaři, dětské sestry, dětští psychiatři, sexuologové, dětští psychologové, sociální pracovnice, rehabilitační pracovnice, speciální pedagogové, vychovatelky, logopedi, ošetřovatelky, kuchařky a další pomocný personál, všeobecně známým fenoménem a je jim proto umožněno specializované vzdělávání.
Často lze v masmediích zachytit odsudek, pranýřující za vznik ústavní deprivace kojenecké ústavy či dětské domovy. Není to správná a spravedlivá kritika, neboť vysoký počet dětí je umisťován do „ústavů“ na základě soudů. A právě biologičtí rodiče a soudci mnohdy prodlužují délku institucionální péče toho kterého dítěte ve zdravotnickém zařízení.


Současný systém péče o ohrožené děti v riziku v České republice navazuje na téměř stoletou tradici ( nadace manželů Olivových, Nalezinec na Karlově v Praze apod.) ústavní péče. V České kotlině bylo a je mnoho vynikajících odborníků, kteří opravdově, moudře a vysoce humánně bojovali a bojují proti negativním stránkám tzv.ústavní výchovy dětí. Kromě nebezpečí psychické deprivace dětí dlouhodobě umístěných v „ústavech“, též dětští psychologové, dětští lékaři, sociální pracovníci, na základě doložitelných závěrů výzkumných prací, vždy varují před nedomyšlenými postupy dospělých vůči bezbranným dětem. Konstatují například, že se doba pobytu ve zvláštním dětském zařízení musí, zvláště u dětí ohrožených vlastními rodiči, využít k možné sanaci biologické rodiny. Je to i období, ve kterém se podle chování a projevů dítěte dá vytušit, jaká by byla vhodná nová rodina. Ta je pak soudržná a dává dítěti šanci žít v jedné rodině až do dospělosti.


Bylo by vhodné, kdyby si všichni, kteří se zaštiťují obranou práv dětí, včetně škodlivého vlivu neúměrně dlouhého pobytu v institucích, uvědomovali, že pobyt dítěte ve zvláštním dětském zařízení je dnes v odborných kruzích zdravotníků chápán jako přechodné, krizové řešení státu, který na základě odborných posudků většinou včas realizuje, ve spolupráci se státními i nestátními institucemi, náhradní rodinnou péči.

prim. MUDr.Pavel Biskup
ředitel D.D.
Ve Strančicích 14.1.2002

 
« Zpět


Diskuse: "O deprivaci v ústavech"
Datum: Jméno: Komentář:
20.01.2012, 08:43 Marcela Šupíková
Přidat komentář | Zobrazit všechny komentáře