Změny kterých se Projektem dosáhlo

novt_-chodba-na-ii

Stavebně technické řešení a celková dispozice prostor určených pro péči o umístěné děti byly zastaralé a nevyhovující. Energetická náročnost na vytápění budovy byla značná. Jedinou možností jak ekonomizovat péči o hospitalizované děti bylo vyměnit netěsnící okna, zateplit fasádu a rekonstruovat střechu. Především se opakovaně řešilo nevyhovující vyklápění spodní části oken, což nevyhovovalo bezpečnosti v péči o děti a hrozil jejich úraz. Zároveň bylo třeba zrušit skleněné přepážky mezi jednotlivými „boxy“, které se již v minulosti staly zdrojem možných úrazů dětí. Dosavadní vytápění objektu bylo naprosto nevyhovující a v mnohých ohledech přispívalo, nemožností regulovat teplotu na boxech, k nemocnosti dětí. Proto byly navrženy moderní panely otopných těles s novými rozvody tepla. Jedině tak je nyní možné pružně regulovat teplotu v jednotlivých pokojích dětí.
Stejně tak rozvody studené a teplé vody byly zastaralé. Mnohdy nebyl ani dostatek teplé vody na vykoupání dítěte.
Původní napojení na nouzový agregát, který vyráběl elektrickou energii, bylo zastaralé a vysoce poruchové. Péče o děti s postižením totiž vyžaduje provozně kontinuální, tj. nepřetržité napájení elektrickou energií (odsávačky, inhalátory, kuchyňský blok, telefonní centrála, apod.). Při výpadku elektrické energie ze sítě se startoval agregát z roku 1972 s motorem T 603 o výkonu jen 15 kVA na benzin Special. Provoz tohoto zastaralého stroje byl neekonomický, navíc agregát byl vysoce poruchový. Z důvodu morálního i fyzického opotřebení se zakoupil nový agregát.

rozvody

Současné stavební úpravy na oddělení větších dětí a stacionáři pro děti s postižením poskytují větší komfort pro umístěné děti. Propojením zastaralých boxů vznikly 4 pokojíky pro 5 dětí. Každý pokojík představuje bytový prostor, ve kterém se odehrávají klíčové rituály jako v domácnosti (zařízení rodinného typu). Personál o svěřenou skupinu dětí pečuje individuelně, což z odborného hlediska zpomaluje u umístěných dětí vznik tzv. deprivace. Průlomem do péče o děti je volný přístup do zeleně, neboť v každém pokojíku je východ ven, na prosluněnou terasu. V případě dětí upoutaných trvale na lůžko tento systém dovoluje výjezd postele mimo pokojík, princip klimatoterapie.
Tento volný pohyb dětí je opět jedním ze silných prvků boje proti nežádoucí deprivaci dětí v ústavní péči. Lze s úspěchem předpokládat, že rodiče umístěných dětí tento prvek komplexní fyzioterapie přivítají.
 

herna

S vytvořením rodinných buněk a bojem proti deprivaci umístěných dětí souvisí i nově koncipovaná místnost pro psychoterapii. V této místnosti je možno s umístěnými dětmi trávit „odlehčovací“ projekty.
První odlehčovací projekt již zajišťují pedagogové, kteří s dětmi v pracovní dny realizují speciální výukový program, v rámci tzv. přípravného stupně vzdělávání.
Druhým odlehčovacím projektem je muzikoterapie. Muzikoterapie, zvláště v odpoledních hodinách a víkendech, zajišťuje zklidňování psychosomaticky neklidných dětí (zmítavé pohyby celého těla, bezděčné pohyby končetin, hlasové projevy, apod.). Muzikoterapie účinně zklidňuje děti a tím nepřímo snižuje dávky léků na jejich utlumení (sedativa, psychofarmaka, antidepresiva, anxiolytika). Tento projekt zajišťuje zdravotní personál, který je instruován speciálním psychologem.
 

 

Na Projektu spolupracovali:

MUDr. Pavel Biskup, ředitel D.D.
MUDr. Ludmila Pádrová, pediatr
Eva Vodičková, ekonom
Zuzana Fuksová, vrchní sestra
Eva Pokorná, sociální pracovnice
Mgr. Pavla Rojová, fyzioterapeut
PhDr. Renata Staňková, psycholog
Alena Kabátová, účetní